„Jak si všichni uvědomujeme, pánové,“ řekl marťanský velvyslanec, „od našeho posledního jednání se toho stalo požehnaně. Musíme toho spoustu prodiskutovat — a rozhodnout. Proto obzvláště lituji, že tu není náš význačný kolega z Merkura.“
Poslední výrok nebyl celkem vzato přesný. Dr. Bose nijak zvlášť nelitoval, že je Jeho Excelence velvyslanec z Merkura nepřítomen. Bylo by mnohem pravdivější, kdyby řekl, že mu to působí starosti. Veškerý jeho diplomatický instinkt mu našeptával, že se něco děje, a ačkoli měl skvělé informační zdroje, nedokázal se dozvědět, co by to mohlo být.
Velvyslancův omluvný dopis byl zdvořilý a dokonale bezobsažný. Jeho Excelence litovala, že mu naléhavá a nevyhnutelná záležitost zabraňuje, aby se zúčastnil jednání, jak osobně, tak po videu. Dr. Bose však shledával, že je velice těžké vymyslet si něco naléhavějšího — či důležitějšího — , než byl Ráma.
„Dva z našich členů žádají o slovo. Jako prvnímu je uděluji profesoru Davidsonovi.“
Mezi ostatními vědci ve Výboru zašumělo vzrušení. Většině z nich připadalo, že astronom, dobře známý svými názory na vesmír, není ten pravý muž v předsednickém křesle Poradního sboru pro vesmír. Čas od času vyjadřoval názor, že projevy rozumného života jsou naprosto zanedbatelné a nepatřičné v majestátním universu hvězd a galaxií a že svědčí o špatném vychování, když se věnuje životu přílišná pozornost. To mu nezískávalo přízeň exobiologů, jako byl dr. Perera, který zastával názor právě opačný. Pro ně bylo jediným smyslem vesmíru utvářet myslící život a o čistě astronomických jevech měli sklony vyjadřovat se s opovržením. „Jenom mrtvá hmota,“ bylo jedno z jejich nejoblíbenějších rčení.
„Pane velvyslanče,“ spustil vědec, „analyzoval jsem podivné Rámovo chování v posledních několika dnech a rád bych přednesl své závěry. Některé z nich jsou dost úděsné.“
Dr. Perera se zatvářil překvapeně, a potom značně samolibě. Výrazně se mu líbilo to, co tak vyděsilo profesora Davidsona.
„Nejprve tady máme pozoruhodnou řadu událostí, když mladý poručík, přelétával Jižní polokouli. Elektrické výboje samy o sobě, i když efektní, nejsou důležité; je snadné dokázat, že vyžadují relativně málo energie. Avšak souvisejí se změnou rychlosti Rámovy rotace a jeho polohy — to znamená se změnou jeho prostorové orientace. Tohle muselo vyžadovat enormní množství energie; výboje, které skoro stály pana — ehm — Paka život, jsou pouze zanedbatelný vedlejší produkt — snad nepříjemná nutnost, kterou se snažili minimalizovat těmi gigantickými bleskosvody na Jižním pólu.
Vyvozuji z toho dva závěry. Když kosmický dopravní prostředek — a Rámu musíme označit za kosmické plavidlo přes jeho fantastické rozměry — provádí změnu polohy, obvykle to znamená, že se chystá provést změnu dráhy. Musíme tudíž brát vážně názory těch, kteří se domnívají, že se Ráma možná připravuje stát další z oběžnic našeho Slunce, namísto toho, aby opět odlétl ke hvězdám.
Pokud je tomu tak, Endeavour se samozřejmě musí připravit okamžitě odrazit — takhle se to říká o kosmických lodích? Dokud je fyzicky spojena s Rámou, nachází se možná ve velice vážném nebezpečí. Chápu, že kapitán Norton si je už dobře vědom této možnosti, avšak domnívám se, že bychom mu přesto měli odeslat varování.“
„Děkuji pěkně, profesore Davidsone. Ano — doktor Solomons.“
„Rád bych k tomu něco poznamenal,“ řekl historik vědy. „Jak se zdá, Ráma změnil rychlost rotace, aniž při tom použil nějakých trysek či reaktivního zařízení. Zůstávají tedy jenom dvě možnosti, řekl bych.
Ta první je, že má uvnitř gyroskopy anebo něco jim rovnocenného. Musí být ohromné, kdepak asi jsou?
Druhá možnost — která by naši fyziku obrátila dočista vzhůru nohama — je ta, že má pohonný systém nikoli reaktivní. Ten takzvaný kosmický pohon, ve který profesor Davidson nevěří. V tom případě může být Ráma schopen dokázat téměř všechno. Budeme naprosto neschopni anticipovat jeho chování, a to dokonce i na prostě fyzikální úrovni.
Diplomaté byli očividně touto výměnou názorů tak trochu vyvedeni z konceptu a astronom si nedal ani tu práci, aby se hlásil o slovo. Dnes si přece už opotřeboval ruku ažaž.
„Budu se držet fyzikálních zákonů, jestli vám to nevadí, dokud se jich nebudu nucen vzdát. Jestli jsme v Rámovi nenalezli žádné gyroskopy, nedívali jsme se možná dost pečlivě, anebo na správné místo.“
Velvyslanec Bose zahlédl, že se doktor Perera stává netrpělivým. Pouštět se do spekulací sice exobiologa normálně oblažovalo jako kohokoli jiného; avšak teď poprvé měl bytelná fakta. Jeho dlouho chudobná věda zbohatla přes noc.
„Výborně — jestli už nejsou žádné jiné připomínky — vím, že doktor Perera má několik důležitých informací.“
„Děkuji vám, pane velvyslanče. Jak jste všichni viděli, konečně jsme získali exemplář rámanského života a zblízka jsme pozorovali několik dalších. Doktorka Ernstová, šéflékařka na Endeavour, odeslala kompletní hlášení o tvorovi podobném pavouku, kterého pitvala.
Současně musím říct, že některé její nálezy mě vyvedly z míry, a za jiných okolností bych jim odmítl uvěřit.
Pavouk je rozhodně z organické látky, ačkoli se jeho chemické složení v mnoha ohledech odlišuje od našeho — obsahuje značné množství lehkých kovů. A přece váhám označit ho za zvíře, a to z několika zásadních důvodů.
Předně se zdá, že nemá ani ústa, ani žaludek, ani střeva — žádnou trávicí soustavu! Stejně tak ani dýchací, nemá žádné plíce ani krev, nemá rozmnožovací soustavu…
Budete možná zvědaví, co tedy vlastně má. No dobře, má jednoduchou muskulaturu, pomocí níž ovládá svoje tři nohy a tři bičovité úponky či tykadla. Má mozek — poměrně složitý, vesměs spjatý s pozoruhodně vyvinutou trojokou optickou soustavou. Ale osmdesát procent těla sestává z pláství tvořených velkými buňkami, a tohle je právě ta věc, která tak nepříjemně překvapila doktorku Ernstovou na počátku pitvy. Kdyby při ní stálo víc štěstí, byla by možná včas poznala, oč jde, protože tohle je jediná rámanská struktura, která se skutečně vyskytuje i na Zemi — i když jenom u hrstky mořských živočichů.
Největší část pavouka je tedy jednoduše baterie, velice podobná tomu, co nalézáme v elektrických článcích a u rejnoků. Avšak v tomto případě zjevně není využívána k obraně. Je to pavoukův energetický zdroj. A tady vidíme, proč si nemusí opatřovat potravu ani dýchat; nepotřebuje primitivní zařízení. A mimochodem, znamená to, že ve vakuu by se cítil úplně jako doma…
A tak máme před sebou tvora, který po všech stránkách není nic víc než pohyblivé oko. Nemá žádné orgány k činnosti, ty úponky jsou příliš nanicovaté. Kdybych je měl funkčně charakterizovat, řekl bych, že jsou pouhým průzkumným zařízením.
Jeho chování této charakteristice dozajista vyhovuje. Všichni pavouci nedělají nic jiného, než že pořád pobíhají kolem dokola a kdeco okukují. A to je taky všechno, co dělat mohou…
Avšak ostatní zvířata se od nich odlišují. Krabi, hvězdice, žraloci — nebo jak jim chcete říkat — mohou nepochybně zasahovat do svého životního prostředí a zdá se, že jsou specializovaní na různé funkce. Domnívám se, že jsou také na elektřinu, poněvadž, podobně jako pavouk, nevypadají, že by měli nějaká ústa.
Jsem si jist, že si uvědomujete, jaké problémy z toho vyplývají naší biologii. Mohou se takoví tvorové vyvinout přirozenou cestou? Myslím, že v žádném případě ne. Zdá se, že byli zkonstruováni jako stroje pro plnění specifických úkolů. Kdybych je musel charakterizovat, řekl bych, že to jsou roboti — biologičtí roboti — , něco, co nemá pozemskou analogii.
Jestli je Ráma kosmická loď, snad tvoří součást jeho posádky. Co se týče toho, jak se rodí — anebo tvoří — , tak to vám nepovím. Ale můžu si zatipovat, že odpověď se nachází tam v New Yorku. Kdyby mohl kapitán Norton se svými muži vyčkávat dostatečně dlouho, střetal by se možná s tvory stále složitějšími a složitějšími, jejichž chování by se nedalo předem předvídat. Někde na téhle vývojové větvi by se setkali se samotnými Rámany — vlastními tvůrci tohoto světa.
Když se děje tohle, pánové, není o tom vůbec pochyb…“