Poručík James Pak byl nejmladším důstojníkem na palubě Endeavour a tohle byla teprve jeho čtvrtá cesta do vzdálenějšího vesmíru. Byl ambiciózní a měl být povýšen, jenže spáchal závažný přestupek proti řádům. Nebylo tudíž divu, že mu trvalo tak dlouho, než se rozhodl.
Byl to hazardní podnik. Kdyby prohrál, dostal by se do pěkného maléru. Neriskoval by jenom svou kariéru, riskoval by dokonce i svůj vlastní krk. Ale kdyby se mu to podařilo, stal by se z něho hrdina. Co ho přesvědčilo s konečnou platností, to nebyl žádný z předchozích argumentů; byla to jistota, že kdyby nic nepodnikl, strávil by zbytek svého života pochmurným dumáním o promarněné příležitosti. Nicméně když požádal kapitána o soukromý rozhovor, byl stále ještě na vážkách.
Co to bude tentokrát? kladl si Norton otázku, když se snažil proniknout nejistý výraz ve tváři mladého důstojníka. připomněl si delikátní rozhovor s Borisem Rodrigem; ne, nic takového. Jimmy rozhodně nebyl religiózní typ. Jedinými zájmy, jež mimo svou práci projevoval, byl sport a sex, a to nejraději dohromady.
Stěží mohlo jít o to první a Norton doufal, že nepůjde ani o to druhé. Už se setkal s většinou problémů, s nimiž se velící důstojník může ve svém oboru setkat — s výjimkou toho klasického, neplánovaného porodu během výpravy. Ačkoli tato situace byla předmětem nesčetného množství vtipů, ještě se nikdy nic takového nepřihodilo; ale to zřejmě bylo jenom otázkou času.
„No dobře, Jimmy, o co jde?“
„Dostal jsem nápad, veliteli. Vím, jak dosáhnout jižní kontinent — dokonce i Jižní pól.“
„Poslouchám. Jak navrhuješ, abychom to provedli?“
„No, teda — doletět tam.“
„Jimmy, mám přinejmenším pět návrhů, jak to udělat — ještě víc, kdybys připočetl všechny bláznivé nápady ze Země. Promýšleli jsme možnost upravit pohonné agregáty z našich skafandrů, ale odpor vzduchu je beznadějně znehodnocuje. Spotřebovaly by veškeré palivo dřív, než by překonaly deset kilometrů.“
„To všechno vím, ale mám řešení.“
Vystupování poručíka Paka bylo podivnou směsicí naprosté jistoty a stěží potlačované nervozity. Nortona úplně vyvádělo z konceptu, co toho chlapce trápí. Přece zná svého velícího důstojníka natolik, aby měl jistotu, že se žádnému rozumnému návrhu namísto posouzení nevysměje.
„Dobře, pokračuj. Jestli to bude proveditelné, mohlo by to zpětně ovlivnit tvoje povýšení.“
Tenhle napůl slib, napůl žert však nebyl přijatý tak, jak Norton doufal. Jimmy se smutně pousmál, několikrát se zakoktal a potom se rozhodl, že se k tématu přiblíží obchvatem.
„Vy víte, veliteli, že jsem se minulý rok zúčastnil Měsíční olympiády.“
„Ovšem. Mrzí mě, že‘s nevyhrál.“
„Byl jsem špatně vybavený, vím, kde se stala chyba. Mám přátele na Marsu, kteří na tom pracují, v tajnosti. Chceme všechny překvapit.“
„Na Marsu? To jsem nevěděl…“
„Neví to většina lidí — tenhle sport je tam pořád ještě novinka; zatím to zkoušeli jenom v Xantské sportovní hale. Ale na Marsu jsou nejlepší odborníci na aerodynamiku v celé sluneční soustavě; jestli dokážete létat v jeho atmosféře, umíte létat všude.
Taky mě napadlo, že kdyby technicky vyspělí Marťané dokázali postavit dobrý stroj, na Měsíci by teprve ukázal, co umí — když je tam gravitace jen poloviční.“
„To zní pravděpodobně, ale co nám to pomůže?“
Nortonovi začínalo svítat, ale chtěl Jimmymu dopřát požitek z vysvětlování.
„Dobře, spojil jsem se s několika přáteli v Lowell City. Postavili speciální akrobatický letoun s takovými zdokonaleními, jaká ještě nikdo na světě neviděl. V měsíční přitažlivosti, v Olympijské hale, by měl být senzační.“
„A vyhrát ti zlatou medaili.“
„Doufám.“
„Počkej, přesvědčím se, jestli jsem tě správně pochopil. Letadlo na šlapací pohon, se kterým by ses mohl zúčastnit Měsíční olympiády v prostředí s jednou šestinou pozemské gravitace, poletí ještě úžasněji uvnitř Rámy, kde není vůbec žádná tíže. Mohl bys letět přesně v ose ze Severního pólu k Jižnímu — a zase zpátky.“
„Ano — snadno. Cesta tam by nonstop trvala tři hodiny. Ale samozřejmě byste mohl odpočívat, kdy by se vám zachtělo, pokud byste se udržel na ose.“
„Je to skvělá myšlenka, a já ti blahopřeji. Jenom je škoda, že šlapací letadla nejsou součástí standardního vybavení kosmického průzkumu.“
Jimmy vypadal, jako by nemohl připadnout na správné slovo. Několikrát otevřel ústa, ale nevyšla z nich ani hláska.
„Tak dobře, Jimmy. Zeptám se tě jenom z chorobné zvědavosti, a nikdo jiný se to nedozví. Jak jsi takovou věc propašoval na palubu?“
„Ehm… do skladu rekreačních potřeb.“
„Dobře, ty bys nelhal. Ale co váha?“
„Vždyť je to jenom dvacet kilogramů.“
„Jenom! Ale ještě to není tak hrozné, jak jsem si myslel. Vlastně mě překvapuje, že jsi dokázal postavit tak lehké letadlo.“
„Některá mívají jenom patnáct, jenže jsou příliš křehká a obyčejně se rozpadnou, když udělají otočku. Že by se to přihodilo Vážce, takové nebezpečí nehrozí. Jak jsem už řekl, je zkonstruovaná přímo pro akrobacii.“
„Vážka — hezké jméno. Tak mi pověz, jak sis to s ní naplánoval. Potom rozhodnu, jestli si zasloužíš povýšit, anebo prokurátora. Nebo obojí.“